Taxonomie

Popis zvířete

Vlk mongolský, vědecky nazývaný Canis lupus chanco, je poddruh šedého vlka, který je považován za jedno z největších zvířat v psovitých rodinách. Tento vlk je původem z Mongolska, a proto je pojmenován "mongolský".

Mongolský vlk je zvíře s impozantním a robustním tělem. Dorůstá délky až 160 cm a hmotnosti přibližně 40 až 50 kg. Jeho srst má různé odstíny šedé, hnědé a bílé, které mu pomáhají splývat s okolním prostředím během lovu. Ocas, který může měřit až 50 cm, je hustě osrstěný. Jeho hlava je široká se silnou čelistí, která obsahuje velmi ostré a silné zuby. Uši jsou špičaté a oči mají žlutou až oranžovou barvu s průnikavým pohledem.

Vlk mongolský je přizpůsobený drsným podmínkám svého přirozeného prostředí. Léta tráví v suchých stepích a polopouštích, zatímco v zimě migruje do lesnatých oblastí nebo do hor, kde je klima mírnější. Jeho strava je velmi rozmanitá, zahrnuje hlodavce, zajíce, divoké ovce, antilopy a někdy i velké zvíře jako je los nebo divoký vůl.

Mongolský vlk žije v rodinných smečkách, které mohou mít až dvacet členů. Každá smečka má svůj vlastní teritorium, které obhajuje před ostatními smečkami. Vlci mají velmi strukturovanou hierarchii, na jejímž vrcholu stojí alfa pár.

Jeho doba březosti trvá 63 dní a samice může mít až šest mláďat. Mláďata jsou po narození slepá a nahá, ale rychle rostou a matka je pečlivě chrání a krmí. Po dvou měsících začínají mladí vlci opouštět doupě a učit se lovit.

Vlk mongolský je velmi inteligentní a vytrvalý lovec, který využívá své silné smysly k nalezení kořisti. Má vynikající sluch a zrak, a dokáže vystopovat kořist na velkou vzdálenost. V závislosti na velikosti kořisti loví buď samostatně, nebo v smečce.

I přes svoji sílu a odolnost je tento vlk ohrožený, hlavně kvůli ztrátě přirozeného prostředí a střetu s lidmi. V současnosti jsou prováděny různé ochranářské programy s cílem zvýšit početnost a zachovat tento jedinečný druh vlka.